fotograf Tomáš Hudolin

blog

Fotografie všeho co se jinam nevešlo a co zkřížilo cestu mně a mýmu jednookýmu parťákovi.

Berlín II

V předchozí části (no už je to nějakou chvilku :) ) jsem slíbil pokračování, které bude tentokrát až na vyjímky, možná silně řečeno, architektonicky zaměřené.

Jen pro připomenutí, bydleli jsme v bývalém východním Berlíně, který je okázalou výkladní skříní toho pravého ruského gigantizmu. Mě osobně to ale nějakým způsobem fascinuje. Než jsem prošel Karl-Marx-Allee od začátku až k AlexanderPlatz, skoro jsem si ukroutil hlavu, takže štěstí, že jsem nechodil sám, protože jinak bych se mezi všema těma obrama zacyklil a nedostal se nikam dál. Všechno kolem je zkrátka velký. Ona i sama šířka ulice je dost úctyhodná. Ještě jsem neviděl ulici, kde by se stovka dala běhat napříč. Tady nikdo netroškařil. Chodníky jsou tak široký, že kdyby byly ještě o kousek širší... nedokážete a radši ani nezkoušejte si to představit. Kdysi jsem slyšel, jak si někdo zkoušel představit nekonečno a zbláznil se z toho. Nerad bych vás měl na svědomí. Tady si zkrátka se sousedem přes ulici moc z okna nepokecáte.

V pondělí byl jediný den, který jsme měli k dispozici od rána do večera, tak jsme se rozvášnili a vyrazili na delší okruh. První zastávka musela být Fernsehturm na Alexanderplatz. Jak jsem pod ní tak stál, došlo mi, že jsem si splnil jedno z takových těch dětských přání. Rodiče mi jako malýmu přivezli velkou žlutou tužku, na které byla Fernsehturm a černý medvěd - symbol Berlína a já oba motivy pořád kreslil, až se mi aspoň věž zavrtala do podvědomí a prostě jsem jí jednou hrozně potřeboval vidět naživo. A pak tam stojíte, hlavu zakloněnou a máte ten zvláštní pocit splněného přání.

BW3A3634.jpg

Bylo hrozný horko...

...že by z toho jeden pad

Vydáte-li se od věže směrem na ulici Unter den Linden, je to první věc o které vám řeknou snad na každém kurzu němčiny, postupně mizí všechna komunistická moderna a okolní architektura se snaží být zas trochu romantičtější. Jak to tak popisuju, dochází mi, že ani historické německé stavby nejsou žádní drobci. Nově budovaný císařský pokračuje v tradici a skromnost bude asi poslední věc, na kterou budete při pohledu na stavbu myslet. Na jednom místě jeřábuje jeřábů, že by postavily malé město. Na konci ulice se mezi selfie chtivými turisty topí Braniborská brána a kdyby aspoň jen trochu mohla, radši se z toho frmolu dobrovolně utopí úplně. Když už jsme u těch turistů, je zvláštní, že i v tak velkém městě se pořád potkáváte se stejnými lidmi. Jestli ono to nemá co dočinění s tim, že i ostatní chtějí vidět stejná místa jak vy :)) Když projdete branou, máte to doprava kousek k budově Říšského sněmu a doleva k židovskému památníku, který určitě znáte alespoň z fotek nebo televize. Obrovská zvlněná plocha svažující se směrem do středu je posetá různě vysokými betonovými monolity a s každým krokem vám to celé pomalu přerůstá přes hlavu dokud zas nevyjdete na opačné straně. Potsdamer Platz, další asi povinná zastávka kousek odtud, už vás nenechá na pochybách, že jste v "západním Berlíně". V jednom ze zdejších nákupních center jsme na ochlazení koupili výtečnou zmrzlinu a vyrazili k Checkpoint Charlie, což je historicky nejznámější přechod rozděleného Berlína. Dnes tu opět stojí podle původních plánů nově postavená malá kontrolní budka s pár rekvizitama kolem, před kterou stojí US voják, rozdávající úsměvy do všech objektivů vůkol. Hlavní historický význam místa je datován ke konci října roku 1962, kdy si tehdejší mocnosti rozmístěním tanků měřily pinďoury. Zpátky už jsme chtěli metrem, ale protože jsme zapomněli, teda já zapomněl peněženku na pokoji, a kapsy zely prazdnotou, museli jsme zas pěkně pěšky domů a to už byl po celým dni trochu morál :)

Pro zájemce o historii určitě doporučuju skvělý francouzský dokument.

Tomas HudolinComment